Také vás děsí, když se čas od času ručička váhy posune směrem k vyšším hodnotám? Také si pak vždycky slibujete, že hned od zítra, případně od pondělka či od prvního, už opravdu začnete cvičit a najdete nějakou opravdu zaručenou dietu?
Možná si lámete hlavu nad tím, proč zrovna vy přiberete už jen při pouhém pohledu na rohlík, a vaše sestřenka se láduje knedlíky a omáčkami a je pořád jako proutek. Spravedlnosti se, bohužel, nedovoláte, ale na některé otázky se vám alespoň pokusíme odpovědět.
Proč je boj s obezitou tak obtížný?
Na vině je složitý komplex látek, které velice přísně regulují energetickou bilanci. My lidé jsme po našich předcích zdědili genetickou výbavu, která se však do doby všeobecného blahobytu, hojnosti, pohodlí a nadprodukce vůbec nehodí. Geny ovládající a koordinující desítky až stovky hormonů se během miliónů let evoluce stále zdokonalovaly, aby umožnily jedinci přežít období neúrody a hladu. Člověk byl tak naprogramován k akumulaci energie, aby přečkal nepříznivá období. Ještě ve středověku zachvacovaly Evropu hladomory, dokonce ani ve XX. století se válečná a poválečná období neobešla bez hladomorů. V této době se vyselektovala skupina lidí se značným sklonem k obezitě. To je neradostná bilance.
Proč někdo tloustne více, i když jí méně?
K obezitě dochází, pokud je výdej energie nižší než její příjem. Tento jednoduchý fyzikální zákon známe již ze školy. Do příjmu potravin však zasahuje centrální nervový systém přes celou řadu kompenzačních mechanismů a pomocí zpětných vazeb se pokouší rychlou změnu v příjmu potravin překonat, a to buď šetřením energie, nebo naopak zvýšeným výdejem. Jakmile se geneticky naprogramovaná váha vychýlí, ať již směrem dolů nebo nahoru, rozběhne se kaskáda procesů, které změně brání. To je důvod, proč je hubnutí pomocí různých diet tak obtížné a často neúspěšné.
Obezita je z velké části předurčena. Výdej a příjem potravin je však u člověka ovlivněn již v období před jeho narozením. Ukazuje se, že novorozenci s nízkou porodní váhou mají ve svém dalším životě spíše sklon k obezitě. Jako by byl malý človíček ještě v děloze matky nastartován a naprogramován k šetření energie pro případný nedostatek potravin v krutém mimoděložním životě. Naopak novorozenci s normální či mírně vyšší váhou nemívají později s nadváhou problémy.
Ten, kdo nikdy obézní nebyl, může přijímat až o 15 % energeticky bohatší stravu, protože dokáže zvýšený příjem spálit, aniž by přibral na váze.
Naopak jednou obézní člověk musí počítat s tím, že jakmile sníží kalorický příjem, jeho organismus zareaguje na tuto nepříznivou situaci zpomalením metabolismu a bude se bránit hubnutí snížením výdeje energie. Stačí pak jen několikatýdenní či dokonce několikahodinová dietní nedisciplinovanost a několikaleté úsilí přijde vniveč ("jojo" efekt).
Udává se, že tato redukce výdeje energie může u obézního pacienta držícího nízkokalorickou dietu trvat 3-5 let, tj. obézní pacienti, kteří zhubli, se pokládají za vyléčené teprve tehdy, pokud dokáží udržet sníženou váhu 3-5 let a i potom si musejí dávat velký pozor na to, co jedí, protože sklon k obezitě mají zřejmě geneticky podmíněný.
Co je to psychologie jídla?
Důležitou pomocí při léčbě obezity může být i rozbor našich stravovacích návyků. Spouštěcí mechanismy, návyky, si mnohdy ani neuvědomujeme.
